Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vrskmaňské kočky, e-mail ze 7.5.2012

Dobrý den, obracím se na Vás s obrovskou prosbou. Bydlím na vesnici na Chomutovsku. Bohužel z určitých důvodů se odsud museli odstěhovat sousedé, po kterých tu zbylo pár koček. Dům, kde bydleli, koupili noví majitelé a ti ke kočkám bohužel nemají vztah. Kočky byly zvyklé chodit "domů" oknem, neboť dvůr hlídá pes, který kočky nemusí a tak se děje to, že nová majitelka kočky z oken shazuje. Kočky čekají u popelnice, jestli něco dostanou, nechápou, že co bylo, již není ...... Bývalí majitelé si kočky vzít nemohli, stěhovali se do města do podnájmu, kam si je vzít nesměli. Vím, jak těžké to pro ně bylo, ale nebylo zbytí. Jsou sami ve velmi těžkých životních podmínkách. Co se kočiček týče, jedná se o tři zdravé kočky. Ája, Pinďa a Micina. Pinďa a Micina jsou dcera s matkou. Všechny kočky jsou dle mého od pohledu zdravé, s chutí k jídlu, rády se mazlí, nejsou naučeny na kočkolit, ale za jídlo a pohlazení budou zbožňovat kohokoliv. Jsou zvyklé běhat venku i spávat, možná si i něco uloví, ale je potřeba se o ně postarat. Největší problém tu bude asi malý mrzáček Moa. Jako maličké koťátko chtělo prolézt pode dveřmi a bohužel si nějak porušilo páteř, takže byť chodí, motoriku má velice špatnou, mňouká i baští, ale pohled na něj je spíše pro otrlejší. Nevím jak by to bylo s ním, jestli bych ho zvládla odchytit, včera jsme ho tahali od souseda ze sklepa kam spadlo. Je to ještě kotě, nevím jestli klučík nebo děvče. Je mi kočiček moc líto, nicméně my sami se staráme již o tři kočky a i péče o ně, aby byla kvalitní, stojí dost peněz (očkování, léčiva pro kocoura, který má nemocné oči apod.). Dlouho jsme měli kočky dvě, třetí jsme "adoptovali" 28.4.2012, kdy na nás vyskočila při jarním úklidu z bývalého chlívku. Víc koček ale bohužel uživit a postarat se o ně tak jak potřebují a zaslouží si, nedokážeme. Prosím o pomoc či alespoň o radu, kam se můžeme obrátit, mám obavy, aby kočky neskončily u nepřizpůsobivých, kteří se sem pomalu, ale jistě sestěhovávají, na talíři. Jsem schopna kočky dovézt do Mostu, pokud se mi je podaří všechny odchytit. Ještě tu byl kocourek Garfield, také kotě, ale toho jsem od odstěhování sousedů neviděla ...... Prosím, můžete pomoci či poradit? Budu moc ráda ......

Eva J.

 

Pinďa

Paní Eva dovezla tři kočičky hned druhý den a na veterině jsme s nimi strávili skoro hodinu. Pravda, něco málo času  z toho zabrala i prohlídka koček, které měly jet s námi na výstavu. Paní Eva odjela a my jsme už kočky ubytovávali, když volala znova, že chytila ještě Áju, takže jí také hned přivezla. Mourovaté kočičky jsou všechny zakrslé, chudák malá Mao vypadá jako 4 měsíční kotě, a to je jí už rok :(

Ihned jsme je všechny odblešili a kromě Áji mají všichni svrab v uších, takže jsme jim do nich kápli Otopet. Pak se otevřel pytel granulí Puriny Pro Plan pro koťata a prckové se na ní vrhli tak, že se servali, museli jsme jim dát každému svou misku. Už byli několikrát odčervení, ze začervení mají nafouklá bříška, musíme je odčervovat po malých dávkách, abychom jim neublížili. V hovínkách nacházíme dlouhé škrkavky. Mao a Garfield mají nemocná očíčka, takže jim je mažeme mastičkou, Mao navíc bere antibiotika, byla dost nastydlá. Jen doufáme, že není také březí, jako byla Ája a taky Pinďa, která jde zítra (15.5.2012) na kastraci.

Kočičky jsou to hrozně mazlivé a milé. S nadějí na nový a hezčí život dostaly všechny také nová jména.  

Nikinka (dříve Mao) a Rozárka (dříve Ája) s Kesinkou (dříve Pinďa) již našli nové domovy.  Koudík (dříve Garfield) našel svůj nový domov jako poslední až po skoro třech letech u nás.

                                                                                                                           

 

 

Náhledy fotografií ze složky Kočičky z Vrskmaně

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Děkuji

(Evča, 2. 6. 2012 18:32)

Dobrý den děvčata, moc děkuji za pomoc, které se od vás kočičkám dostalo. Strašně moc mě to dojímá, pořád přemýšlíme, že by jsme si Nikinku (Mao) vzali zpět, ale čtyři kočky je nemyslitelné ..... je mi z toho pořád smutno. Dnes na sousedovic okně seděla Micina, poslední z rodu, koťata neměla, nevím kde se toulala. Dala jsem jí najíst, hltala neuvěřitelným způsobem, ale protože byla dost bojácná, téměř okamžitě zase utekla pryč. No musíme se s tím nějak vypořádat. Bývalé majitelce koček jsem o útrapách s kočkami řekla, oplakala je, ale já vím, že v jejích silách nebylo vůbec nijak kočičkám pomoci. Vím, že ji lidé odsuzují, ale on ten život není někdy jednoduchý. Řekla jsem si, že jakmile se dostanu k penězům, pošlu Vám nějaký příspěvek, bohužel jsem nyní po dlouhodobé neschopnosti, takže se mi samotné nedostává, ale jakmile to bude možné, něco vám pošlu. Moc vám všem děkuji za obětavost a dobré srdce, které bezesporu máte. DĚKUJI. Evča J.