Zrzek Sandy
28.10.2013
Kocourka jsme nazvali Sandy (= zrzavý, pískový). Již cestou vlakem z
Mostu směrem na Litoměřice se osměloval, žena mu otevírala opatrně
tašku a hladila ho, pak hezky spal. Doma jsme ho v předsíni vypustili,
když uviděl Sylvíka, našeho cca tříletého kocourka, vrčel, tak mu
Sylvík odpovídal syčením. Nenapadali se. Sandík se zdržoval v zadním,
manželčině pracovním pokoji, schovával se za stolem a za květinami.
Posléze ležel na židli, nechal se od ženy konejšit.
Později téhož dne byli spolu se Sylvíkem v mém pokoji, Sandík v
křesle. V noci na sebe trochu syčeli a vrčeli. Druhého dne Sandík
zalezl za knihovny, před obědem vylezl. Celkem od začátku hladově jedl,
vícekrát denně.
Téhož dne se Sylvíkem trochu dováděli, kocourek si dokonce začal hrát.
Následoval třetí den, Sandík opakovaně zvracel, mysleli jsme, že je to
„efekt“ vyhladovělého žaludku, známý i u vězněných lidí či trosečníků…
leč Sandík posléze vyzvracel jakýsi obal, igelit od sýra, patrně z
předchozího hladového „boje o potravu“ v předchozím prostředí.
Další den jela manželka s oběma kocoury k paní doktorce, vezla ji
místní chovatelka zvířat, která má řadu koček, psa, zachráněného ze
Slovenska, činčilu apod. Sandík se paní doktorce líbil. Proti svrabu v
uších mu předepsala kapání, které jsme do současnosti aplikovali, s
určitými potížemi, ale asi úspěšně, uši má mnohem lepší.
Sandík je tedy u nás od 16. 9., už za námi chodí, tře se o nohy, nechá
se hladit, ženu ráno budí, že chce snídani, se Sylvíkem běhají, hrají
si s probíhacím tunelem a se šňůrami s „vajíčky“, osmělil se na balkon,
upozorňuje, když Sylvík chce z balkonu domů a jsou zavřené dveře !
Nechá se vzít ženou na klín, vleze k ní i do postele. Tiše přede.
Ze Sandíka je skvělý kocourek, každý den nás překvapuje novými kousky,
je velmi bystrý, učenlivý. Se Sylvíkem jsou pěkná dvojka, rozumějí si.
Chmelařovi
Fotografie
